Ľviv, Lwów, Leopolis, Lemberg, Львов... všechna tato jména nosilo během staletí jediné unikátní město, které dnes leží na západě Ukrajiny. Již potřetí do něj vyrazila skupinka rusistů z našeho gymnázia, tentokrát na samotném konci září.
Město probarvené žlutými a červenými listy, křišťálovými fontánami a ozvučené neustálým pouličním šumem je přivítalo nádherným počasím. Možná si řeknete: proč studenti ruštiny jezdí na Ukrajinu? Je to prosté, až osmdesát procent Ukrajinců žijících ve velkých městech totiž raději používá ruštinu než ukrajinštinu. A ačkoli je Lvov právem vnímán jako hlavní město ukrajinského nacionalismu, i tady se dá rusky krásně domluvit. Jednadvacet žáků vyššího gymnázia si mohlo prohlédnout všechny významné památky města, zapsaného na seznam dědictví UNESCO. Starobylé náměstí Rynok v každém z renesančních paláců hostí unikátní obchůdky, galerie, muzea a kavárny. Studenti se také šplhali po lvovských střechách a mohli si celé město prohlédnout z ptačí perspektivy. Z oken noční tramvaje zase měli žáci netradiční pohled na ztemnělé lvovské ulice. Nechyběla ani návštěva podzemního banderovského sídla, jehož návštěvníci musí znát dvě hesla: "Sláva Ukrajině!" a "Sláva hrdinům!". Obří katedrály svaté Olgy a Elišky a také svatého Jiří zase potvrdily, že Lvov je místem setkávání mnoha kultur. Pravoslavní, řečtí a římští katolíci, muslimové, Židé i Arméni se tu denně potkávají. Již potřetí také studenti z Jarošky navštívili Lvovské jazykové gymnázium. Tamní žáci nejen četli referáty v češtině, ale také česky zpívali například nestárnoucí hit Karla Gotta "Kdepak ty ptáčku hnízdo máš". Zkrátka, návštěva Lvova ani potřetí nezklamala. Stále je v tomto městě co objevovat!
Michal Horák, učitel ruštiny