Výlet do Vídně

Napsal uživatel Anonym (neověřeno) dne 26.05.2016 - 09:27

Dvacátého dubna se naše třída 3.bg v doprovodu paní prof. Zubíčkové, Kohlové a Očadlíkové vydala do Vídně. Vyjeli jsme od Janáčkového divadla a dojeli jsme do barokního zámku Schönbrunnu, kde sídlil císař František Josef. Prohlédli jsme si vnitřek, který byl vystavěn ve stylu Rokoka a navštívili jsme 45 místností, které jsou zpřístupněny veřejnosti. Hned na to nás čekala procházka krásnou a rozkvetlou zahradou, ale bohužel jsme se nepodívali do slavného ZOO. Po prohlídce zámku a zahrady jsme odešli do metra, kterým jsme dojeli až do Karlsplatzu - rozsáhlého náměstí, které leží v centru Vídně. Odtud jsme si prošli centrum, než jsme došli ke Katedrále svatého Štěpána, kde byla přestávka před naším dalším cílem.

Náš průvodce nás zavedl do starobylé hrobky rodu Habsburků, která se také nazývá Kapucínská. Císařská hrobka ve Vídni je pohřebiště rakouského panovnického rodu habsburského. V rozsáhlé hrobce bylo mnoha zajímavých rakví, některé byly menší, některé větší. Největší byl bezpochyby hrob Marie Terezie, její rakev byla obrovská a elegantní, opravdu vypadala jako rakev hodná pro vůdce dynastie.

Po návštěvě hrobky jsme se přes metro vydali do největšího zábavního parku ve Vídni – do Prátru. V Prátru jsme měli hodinu času, než pro nás přijel autobus, který nás měl dovézt zpět do Brna. Tento čas jsme mohli využít jak jsme chtěli, park nám nabízel velkou nabídku velmi zvláštních a zábavných atrakcí, jako např. různé autodromy, kolotoče, střelnice, horské dráhy, strašidelné hrady, nebo dokonce i kabinet voskových figurín. Nejznámější atrakcí, která slouží jako maskot tohoto parku, je jistě Obří Kolo. Kromě pouťových atrakcí nabízí park i celou řadu vyhlášených tradičních vídeňských hospod a restaurací, fast foodů a obchůdků s různými suvenýry.

Po dlouhém procházení Vídní jsme nasedli na autobus, kterým jsme odjeli zpět do Brna k Janáčkovu divadlu. Odtud byl volný rozchod. Moc jsem si výlet do Vídně užil, je škoda že jsme neprošli více věcí, ale chápu, že za jeden den se nic víc nemohlo stihnout.

Autor: Marek Kořístek, 3.bg