Také letos budou studenti naší školy maturovat z ruštiny. Zájem příliš neklesá, protože kdo jednou s námi vyjede na východ, zjistí, že domluvit se rusky je už po pár letech výuky docela snadné. Čtveřice letošních maturantů chtěla ještě naposledy „v terénu“ tříbit své dovednosti. Proto jsme na začátku podzimních prázdnin nasedli ve Vídni do letadla směr Riga – Lotyšsko.
S Rigou nás pojí dlouholeté vazby. Jakmile začala válka na Ukrajině, hledali jsme místa, kde se dá ještě ruština aktivně používat. A právě lotyšské hlavní město je pro nás vskutku místo zaslíbené. Rusky tam mluví téměř každý. Ve městě funguje také velké ruské divadlo Michaila Čechova a pár dalších menších scén. Rusky se domluvíte v restauracích, muzeích, v dopravě, na ulici, zkrátka všude. Ano, i tady je snaha ruštinu zcela vytlačit z veřejného života, jen za posledních pár let zmizely z ulic prakticky veškeré nápisy v ruštině. Také v obchodech už si často člověk cedulky nepřečte. Ale vždycky je možné se alespoň domluvit. Od roku 2022 jsme proto do Rigy vyrazili už třikrát. V době podzimních prázdnin jsme na místě zastihli i našeho studenta Mojmíra Houdka (4.C), který právě na naší partnerské škole pobýval na Erasmu. Mojmíra jsme tedy podle možností vtáhli do našeho programu.
A co že jsme za šest dní na místě zažili? Celkem třikrát jsme byli v divadle, a studenti opravdu skoro všemu rozuměli. Navštívili jsme národní galerii, muzeum železnic, národní knihovnu, rižskou zoo, muzeum okupace a mnoho dalších míst. Příměstský vláček (české výroby, jak jinak, vždyť v Rize i všechny tramvaje pochází ze smíchovské Tatrovky) nás zavezl do Jurmaly k moři. V ruskojazyčném knihkupectví jsme udělali tak velkou tržbu, že máme na všechny příští nákupy slevu 10 %. V partnerském gymnáziu jsme diskutovali s paní ředitelkou a naši studenti posléze vystupovali i na hodině ruské literatury. Vystoupali jsme na „Stalinův dort“ – socialistický mrakodrap.
Ale hlavně, každý den jsme si povídali s mnoha místními o všem možném. O politické situaci, o válce na Ukrajině, o stavu ruštiny, o naší zemi, o Rize, o kultuře i o docela obyčejných věcech. Mám obrovskou radost, že letošní maturanti mohli tohle všechno zažít. Aktivně se zapojovali do rozhovorů, ptali se, komentovali, zkrátka začali tak trochu myslet rusky. Dokonce se jim v době výletu i sny zdály v ruštině! A já mám naději, že tu letošní maturitu zvládneme na jedničku.
