V říjnu jsem jela na pětitýdenní výměnný pobyt do Německa. Jaké to bylo? Plné překvapení, děsivé, ale především výjimečné.
První dny byly určitě „nejdivnější“. Musela jsem si zvyknout na spoustu nových věcí zároveň. Například na rozdíl od mojí české matematické třídy, v Mnichově jsem byla ve třídě se zaměřením na společenské vědy, takže jsem měla předměty jako ekonomika, politika a filozofie. Také překvapením bylo, že skoro každá hodina byla dvojitá, takže za den jsme měli jen tři nebo čtyři předměty. No a samozřejmě odpoledne na mě čekal úplně jiný dům a úplně jiná rodina.
Musím ale říct, že už na konci prvního týdne jsem si na svoji novou rutinu víceméně zvykla. Pomáhalo i to, že jak moje hostitelská rodina, tak moji spolužáci na mě byli velice milí, ve škole i po ní jsem nezůstávala sama. Jen první dny jsem používala trochu angličtiny, pak jsem už mluvila jenom německy (klikatě a se spoustou chyb, ale pořád). To byl vlastně můj největší cíl: pořádně se rozmluvit. A jsem moc ráda, že se mi to opravdu podařilo. Že jsem během toho poznala celé nové město se svojí jedinečnou kulturou a spoustu zajímavých lidí, to už je jen (moc, moc) příjemný bonus.
Upřímně, to největší, co si beru domů, je, že ať je to jiný stát, jiná škola, jiný kolektiv, jiný jazyk, pořád je to všude podobné. Pořád jsme všichni lidé, a to se nezmění. A Deutsche Bahn jede vždycky pozdě :-).
Svetlana Bondarenko, 3.A