Na přelomu září a října roku 2014 jsme vůbec poprvé uspořádali exkurzi do ukrajinského města Lvov. S výletem určeným pro ruštináře se počítalo již déle. Napjatá vnitropolitická situace na Ukrajině však v září znemožnila mnoha studentům výletu se zúčastnit. Do Lvova tak nakonec vyrazilo šestnáct studentů, z nichž se třináct učí ruštinu. Do starodávné metropole Haliče nás dopravil linkový autobus. Ubytovali jsme se na tři noci v zajímavém hostelu Soviet home, který je zařízený ve stylu socialistické éry.
Lvov se bezpochyby svojí krásou a také koncentrací památek může rovnat například Praze. Dlouhé hodiny jsme mohli chodit po ulicích a navštěvovat chrámy nejrůznějších církví: římskokatolické, řeckokatolické, pravoslavné, ale také například arménskou katedrálu či zbytky synagogy Zlatá růže. Seznámili jsme se s neuvěřitelně zajímavou historii tohoto města. Dnešní Lviv, Lvov, Lwow, kdysi Lemberg či Leopolis býval hlavním městem haličského království. Později se stal polským královským městem, ještě později Halič připadla rakouské monarchii. Před 2. světovou válkou tu žilo až 30 procent Židů. A teprve po roce 1945 město připadlo SSSR a stalo se převážně ukrajinským. To vše tu bylo znát na každém kroku.
Zajímavým zážikem bylo stoupání do výše lvovských věží – radniční a také katedrály Olgy a Elišky. Na město jsme se koukali také z kopce Vysokij zamok, kde se kdysi nacházel královský hrad. S lidovou ukrajiskou architekturou jsme se seznámili při návštěvě skanzenu Ševčenskovký háj, který připomíná ten v moravském Rožnově. Poslední večer zase navštívili slavnou lvovskou operu a zhlédli jsme v ní balet Korzár. Těsně před odjezdem do Brna jsme se byli podívat do zdejšího jazykového gymnázia, kde se dobré tři čtvrtiny studentů učí také češtinu. Pokud to bude možné, pokusíme se v budoucnu s tímto gymnáziem prohloubit spolupráci.
Mgr. Michal Horák