Dne 23. září jsme se vypravili na školní výlet do Osvětimi spolu s paní profesorkou Šlesingerovou, panem profesorem Hudečkem a paní průvodkyní. Ta nám během relativně dlouhé cesty vykládala nejrůznější zajímavosti o místech, která jsme míjeli, například o Slavkově, Prostějově a dalších.
V cíli jsme jako první navštívili areál koncentračního tábora přímo v Osvětimi, tedy Auschwitz I. Tam jsme se nejdříve rozdělili na dvě skupinky, prošli bezpečnostními rámy, dostali sluchátka pro příjem z mikrofonu průvodce a mohli jsme vyrazit. Po areálu nás provázel česky mluvící průvodce, který nám povykládal obecné informace o všech třech areálech a poté konkrétněji o areálu Auschwitz I. Viděli jsme zde fotografie části vězňů, některé cely, místo na kterém se popravovalo či plynovou komoru. Pan průvodce nám na modelu vysvětlil, jak byly konstruovány plynové komory a krematoria v táboře Auschwitz II. Měli jsme možnost vidět věci, které si s sebou vězni přivezli a nacisté je nestihli prodat ani zničit, jako třeba oblečení, boty, hřebeny, kartáčky, hrnce, kufry, a také například vlasy vězňů, které byly prodávány na látky. Následně jsme se autobusem přesunuli k areálu Auschwitz II., tedy Auschwitz-Birkenau na původním území obce Březinka a dalších menších vesnic. Zde jsme si prošli zbytky téměř vypáleného tábora, tedy nástupiště, pár kamenných budov v ženské části tábora, rozbořené plynové komory a pece. Na nástupišti nám bylo panem průvodcem vysvětleno, jak zde byli lidé přerozdělováni.
Následně jsme pokračovali k památníku, který stojí vedle rozbořených plynových pecí, krematoria a ordinace doktora Mengeleho, o tomto “lékaři” nám pan průvodce také něco málo řekl. Dále jsme pokračovali k ženským ubytovnám. Zde jsme se dozvěděli, jaký byl běžný den vězňů a prohlédli jsme si, v jak strašných podmínkách žili. Poté jsme již areál opustili, rozloučili se s panem průvodcem a zamířili domů.
Zážitek byl jistě pro všechny z nás dosti traumatizující a sdělené informace hrozivé. I přesto si ale myslím, že je důležité o těchto událostech vědět a připomínat si je. Protože jak řekl Burke, „Ti, kteří neznají historii, jsou odsouzeni ji opakovat.“
Autorka: Jana Chaloupková, 3. C