Dopis od Rebe­ky

Milí jaro­šá­ci,

jme­nu­ji se Rebe­ka a na to, že mi ješ­tě nejsou ani dva roky, jsem toho už hod­ně zaži­la.

Bohu­žel jsem se naro­di­la s CMV infek­cí, kte­rá výraz­ně ovliv­ni­la můj dal­ší vývoj. Slý­chá­vám kolem sebe slo­va jako mik­ro­ce­fa­lie, lis­sen­ce­fa­lie, cen­t­rál­ní hypo­to­nie, epi­lep­sie, reflux nebo dys­fagie, kte­rým samo­zřej­mě vůbec nero­zu­mím.

Také hod­ně ces­tu­ji – po ORL, neu­ro­lo­gii, gastro­en­te­ro­lo­gii, endo­kri­no­lo­gii, foni­atrii a po růz­ných reha­bi­li­ta­cích (tře­ba až do Opa­vy).

I když neu­dr­žím hla­vič­ku, neo­tá­čím se a nic neu­dr­žím v ručič­kách, jsem usmě­va­vá hol­čič­ka. Také pro­to, že mám skvě­lou mámu Maruš­ku, tátu Ond­ru a čtyř­le­té­ho bráš­ku Ríšu, kte­ří jsou mi vel­kou opo­rou a už mě vza­li i pod stan a na gri­lo­vač­ku.

Tím­to bych Vám chtě­la moc a moc podě­ko­vat za nema­lý pří­spě­vek na moji finanč­ně nároč­nou léčbu.

Krás­né Váno­ce!

Rebe­ka s rodi­nou