Co se to děje, když skupina studentů najednou uklízí, jako by každé smítko prachu v jejich bytě bylo časovanou bombou? To se jen nevyhnutelně blíží brněnská část výměny Jarošky s německou Edith-Stein-Schule. Tak tedy ještě utřít poslední poličku a honem vyzvednout partnery po dlouhé jízdě z Darmstadtu. Unavené cestovatele čekalo nadšené vítání s maminkami, tatínky, babičkami i dědečky – často ve formě rozpačité pantomimy doprovázené proudy českých slov, které naše německé přátele ještě více mátly. Vytváříme německo-česko-anglické splácaniny, ale nikomu to nevadí. I přes jazykovou bariéru se nakonec konverzace o právě prožitých prázdninách plynule rozbíhají. Možná nerozumíme všemu, co nám Němci vykládají, celkově si ale rozumíme perfektně.
V programu jsme za Darmstadtskými nechtěli zůstat pozadu, a tak na naše nově nabytá přátelství čekala celá plejáda zážitků. Neděle po příjezdu byla dnem s rodinami a nesla se ve znamení hojného překládání: „Na Veveří děvet věží, kdo nevěří, ať tam běží – no přelož jim to! A ať to zopakují česky.” Za necelý týden se však naši přátelé českých slov naučili nečekaně mnoho – nejdůležitější je ale samozřejmě vědět, že V se vyslovuje jako ve slově „Pleva” 🙂
Od pondělí jsme se už přes den věnovali společně organizovaným aktivitám. Slavnostní přijetí panem ředitelem, aula se spoustou doma připravených dobrotek a kávou, představení Jarošky, hospitace v hodinách. Jiný den marně hledáme zbytky energie už po prvních dvou konverzačních hodinách, kdy jsme v česko-německých skupinkách obcházeli Stationen s maturitními tématy a mnoha fotografiemi a museli aktivovat i jinou slovní zásobu, než kterou běžně potřebujeme k rozhovorům s partnery. Hurá, v dalších dvou hodinách se budou namáhat hlavně Němci – čeká je zábavný rychlokurz češtiny i s písničkami.
K výměnám neodmyslitelně patří Stadtrallye, při níž jsme i my na své město koukali očima turisty. Každou chvíli jsme zastavovali, abychom obdivovali nějaké “schöne Gebäude”, a mnozí z nás si vůbec poprvé uvědomili, že brněnský orloj opravdu ukazuje čas, stačí jen poodstoupit – tam, vidíš tam vteřiny? Rychle, než se natočí jinam! No teď to zrovna uteklo, ale… Ať s celou skupinou, nebo po vlastní ose, Brno jsme za těch pár dnů prochodili křížem krážem. A ano, naše VIDA je vážně lepší než frankfurtská Experiminta. Aby budov k obdivování nebylo málo, v den státního svátku jsme našim partnerům ukázali i historickou Olomouc. V kostele Panny Marie Sněžné si dokonce jeden z německých kamarádů zahrál na varhany. Pokračujeme k další památce. „Langsam, bitte!” ozývá se zdáli. Zřejmě jsme zas nevědomky nasadili „české tempo”…
A v rychlém tempu celého týdne jsme doputovali i k Punkevním jeskyním a Macoše. Působivé krápníky nás všechny okouzlily, o čemž svědčí fakt, že si teď díky Moravskému krasu mnozí němečtí studenti pamatují slovo „krásný”.
Tímto slovem by se ostatně dal shrnout i celý týden. Moc děkujeme zejména našim profesorkám paní Literákové a Smělíkové a panu profesoru Plevovi za zvládnutí náročné organizace a doufáme, že se třeba i v německé ročence dočteme o tom, jak se celá výměna vydařila.
Tereza Krejčí a Ráchel Uma Hrnčířová, 4.A
Martina Literáková
Tato skupinová mobilita byla financována z grantu Evropské Unie Erasmus+.
