DOFE 2024

Gym­ná­zi­um Jaro­š­ka je tře­tím rokem zapo­je­no do mezi­ná­rod­ní­ho pro­gra­mu DOFE, jehož cílem je pod­po­řit osob­nost­ní roz­voj a dát kaž­dé­mu šan­ci být #Worl­d­Rea­dy, při­pra­ven na výzvy moder­ní­ho svě­ta. Bron­zo­vou, stří­br­nou nebo zla­tou úro­veň plni­lo 40 stu­den­tů kvart, prv­ních, dru­hých a tře­tích roč­ní­ků. Během škol­ní­ho roku se dofá­ci zdo­ko­na­li­li v cizích jazy­cích, peče­ní nebo pro­gra­mo­vá­ní, pra­vi­del­ně se věno­va­li pohy­bo­vým akti­vi­tám od fit­ness po spo­le­čen­ské tanec, a v rám­ci dob­ro­vol­nic­tví dou­čo­va­li, pra­co­va­li s dět­mi, pomá­ha­li seni­o­rům nebo se sta­ra­li o opuš­tě­ná zví­řa­ta v útul­cích.

Pro­běh­ly 4 expe­di­ce DofE: bron­zo­vé smě­řo­va­ly na sever od Brna, do oko­lí Lip­ni­ce nad Sáza­vou a do oko­lí Sla­vo­nic, stří­br­ná expe­di­ce se kona­la v oko­lí Šum­per­ka. Více se o nich dozví­te níže z pohle­du účast­ní­ků.

Děku­je­me za finanč­ní pod­po­ru Magis­trá­tu měs­ta Brna a Fon­du DofE.

Kate­ři­na Kallus Brych­o­vá

Prin­cez­ny zakle­té v čase

Bron­zo­vou úro­veň jsme zakon­či­ly dvou­den­ní expe­di­cí. Ve čtvr­tek ráno jsme odje­ly z hlav­ní­ho nádra­ží a dvě­ma pře­stu­py jsme se dosta­ly až na začá­tek výpra­vy — do Lip­ni­ce nad Sáza­vou. Odtam­tud jsme zamí­ři­ly k pomní­ku bás­ní­ka Jiří­ho Wol­ke­ra, kde jsme si pře­čet­ly něko­lik bás­ní a nabra­ly záso­bu vody. Pak násle­do­va­la Ústa prav­dy, u kte­rých jsme se utá­bo­ři­ly a udě­la­ly si tep­lé jíd­lo — gri­lo­va­né her­me­lí­ny a peče­né bram­bo­ry. U ohně jsme hrá­ly hry a poví­da­ly si. Posta­vi­ly jsme sta­ny celé šťast­né, že za sebou máme tři­náct kilo­me­t­rů a dru­hý den nás čeka­lo jen sedm. 

V pátek ráno jsme se sba­li­ly a šly plnit náš cíl – nato­čit doku­ment Po sto­pách prin­cez­ny zakle­té v čase. U Úst prav­dy jsme zača­ly natá­čet video, kte­ré pokra­čo­va­lo u Bret­schne­i­de­ro­va ucha a kon­či­lo u Zla­tých očí. U těch jsme si uva­ři­ly vyni­ka­jí­cí guláš. Když nás pře­pa­dl déšť, tak jsme pospí­cha­ly na pro­hlíd­ku hra­du Lip­ni­ce. Ješ­tě v pátek večer jsme se spo­ko­je­né vrá­ti­ly domů.

Vik­to­rie Vrza­lo­vá, 4bg

Kuli­nář­ská expe­di­ce Jely­ta

Na začát­ku květ­na se naše skvě­lá sku­pi­na vyda­la na bron­zo­vou expe­di­ci DOFE do již­ních Čech. I přes nedo­sta­tek času na plá­no­vá­ní a ješ­tě vět­ší nedo­sta­tek komu­ni­ka­ce se nám poved­lo úspěš­ně opus­tit Brno a ve zdra­ví dora­zit do Sla­vo­nic, kde nás míst­ní při­ví­ta­li láka­vou nabíd­kou vel­mi lev­né mari­hu­a­ny. Tuto nabíd­ku jsme sluš­ně odmít­li a pokra­čo­va­li v ces­tě. K veče­ru jsme dora­zi­li na mís­to přespá­ní a dali se do pří­pra­vy veče­ře. Seto­nův hrnec se i přes časo­vou nároč­nost vyda­řil a všich­ni se aspoň tro­chu najed­li. Dal­ší den jsme přes Dači­ce pokra­čo­va­li dokud nám síly sta­či­ly, a když už síly nesta­či­ly, zača­li jsme s pří­pra­vou gulá­še. Po guláši jsme se nároč­ným teré­nem dosta­li do finál­ní desti­na­ce, kde jsme naši expe­di­ci ukon­či­li.

Expe­di­ci jsme si všich­ni uži­li a zjis­ti­li jsme i uži­teč­né infor­ma­ce, jako tře­ba že spa­ní na lou­ce u ryb­ní­ka není nej­lep­ší nápad, nebo že ve Sla­vo­ni­cích je kou­pě keba­bu zda­le­ka ta nej­těž­ší věc.

Lukáš Satra­pa, 4bg

Stří­br­ná expe­di­ce po sto­pách čaro­děj­nic­kých pro­ce­sů

Od začát­ku plně­ní stří­br­né úrov­ně DofE ubě­hl už něja­ký ten čas, a najed­nou je konec břez­na 2024 a my si začí­ná­me plá­no­vat naši odmě­nu a záro­veň tu nej­za­jí­ma­věj­ší kapi­to­lu DofE — expe­di­ci. V týmu nás bylo 7, plus paní pro­fe­sor­ka jako dopro­vod. Desti­na­ce naší expe­di­ce padla na okres­ní měs­to Šum­perk a jeho oko­lí, kte­rý nám nabí­zel dosti žha­vé infor­ma­ce a akti­vi­ty ohled­ně naše­ho expe­dič­ní­ho cíle. Tím byly čaro­děj­nic­ké pro­ce­sy na Šum­per­sku.

A teď už k samot­né expe­di­ci: V pon­dě­lí ráno jsme vyje­ly vla­kem z Brna a kolem 11 už jsme stá­ly na šum­per­ském nádra­ží. Jako prv­ní jsme navští­vi­ly expo­zi­ci čaro­děj­nic­kých pro­ce­sů v Šum­per­ku, jež byla veli­ce zají­ma­vá. Poté jsme vyšly ze Šum­per­ka a celý zby­tek dne jsme cho­di­ly s bato­hem na zádech, až jsme kolem šes­té večer došly do cíle — k roz­hled­ně Bukov­ka. Večer byl nád­her­ný západ slun­ce, na kte­rý jsme kou­ka­ly pří­mo z roz­hled­ny, krá­sa! Dal­ší den jsme rov­nou po sní­da­ni vyra­zi­ly, pro­šly jsme zám­kem ve Vel­kých Losi­nách, kde jsme si odpo­či­nu­ly a poobědva­ly. Asi po hodi­ně jsme se vyšvih­ly na nohy a šli jsme dál, pro­šly jsme Vel­ký­mi Losi­na­mi a dal­ší­mi ves­ni­ce­mi, až jsme dora­zi­ly k roz­leh­lé lou­ce, kde jsme se NEu­tá­bo­ři­ly — to jsme udě­la­ly hned ved­le na jeh­li­čí v lese.

Posled­ní den naší expe­di­ce už jsme byly všech­ny una­ve­né, teda ale­spoň já ano. Dora­zi­ly jsme zpát­ky do Vel­kých Losin k zám­ku a tam jsme díky vstříc­nos­ti paní prů­vod­ky­ně měly sou­kro­mou pro­hlíd­ku kap­le i zám­ku věno­va­nou čaro­děj­nic­kým pro­ce­sům na úze­mí Vel­kých Losin. Poté už jsme vyra­zi­ly do Šum­per­ka na vlak a jely jsme domů.

Celou expe­di­ci bych já osob­ně neza­řa­di­la do svých nej­vět­ších koníč­ků a zálib, ale pře­ži­la jsem, chví­le­mi jsem se i nasmá­la. Trouf­nu si říct, že i zby­tek týmu si to cel­kem užil. Tuto expe­di­ci bych hod­no­ti­la jako úspěch!

Len­ka Dole­že­lo­vá, 1.D


Uveřejněno

v

od