Historii obecně a historii školy zvlášť lze psát různými způsoby. Jednou z možností je vykládat ji na základě působení významných osobností. Pro gymnázium jsou rozhodně důležití jeho ředitelé. Ti mohou vdechnout škole svůj „pohled“ a ovlivnit tak její chod a úroveň na několik let. Prvním, kdo takovým způsobem zpracoval dějiny našeho ústavu, byl nejstarší historik školy Hugo Sáňka. O stejném zpracování uvažoval i současný historik gymnázia Josef Kolejka, který nakonec zvolil alternativu druhou. Rozčlenil dějiny našeho gymnázia podle určitých údobí, kterými prošla naše společnost i školství obecně. Zmapovat přínos jednotlivých ředitelů pro rozkvět školy je velmi zajímavé a přínosné, a proto jsme se rozhodli touto metodou zrekapitulovat vývoj našeho gymnázia.
- Tomáš Nečas (2024–dosud)
- Jiří Herman (1997–2024)
- Bohumil Koláčný (1982–1997)
- Oldřich Skopal (1971–1982)
- Jaromír Hališka (1969–1970)
- Josef Veselý (1952–1961)
- Ivan Ščaděj (1951–1952)
- František Švanda (1948–1951)
- Josef Hladký (1946–1948)
- František Kahuda (1945–1946)
- Karel Viceník (1941–1945)
- Josef Kudela (1937–1941)
- Bohdan Vahala (1929–1936)
- Ignác Vališ (1924–1929)
- František Kameníček (1907–1923)
- Jan Tůma (1894–1906)
- František Holub (1888–1894)
- Karel Wittek (1867–1888)
Tomáš Nečas (2024–dosud)
Text se připravuje…
Jiří Herman (1997–2024)
Narodil se 21. června 1956 v Brně. Absolvoval Gymnázium v Brně, Slovanské nám. 7 (1975), poté Přírodovědeckou fakultu UJEP v Brně, obor matematika-fyzika, učitelství pro školy II. cyklu (1980). V září 1981 složil na Přírodovědecké fakultě UJEP v Brně státní rigorózní zkoušku v oboru teorie vyučování všeobecně vzdělávacích předmětů (specializace matematika) a obdržel titul RNDr.
Od 1. září 1981 působil jako učitel matematiky a fyziky na Gymnáziu v Brně, třída Kapitána Jaroše 14. Od r. 1984, kdy byla tato škola zařazena do sítě gymnázií se zaměřením na matematiku, vyučoval matematiku v matematicky zaměřených třídách. 1. srpna 1990 byl jmenován do funkce zástupce ředitele tohoto gymnázia, 1. 2. 1997 se stal jeho ředitelem.
Od školního roku 1983/84 působil též jako externí učitel na katedře matematiky Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, kde vyučoval posluchače učitelského studia matematiky. Je spoluautorem tří vysokoškolských skript. V r. 1994 byl děkanem Přírodovědecké fakulty MU jmenován členem komise pro státní závěrečné zkoušky v oboru učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů – matematika. Působil též jako člen předmětové rady pro matematiku a deskriptivní geometrii v Centru pro další vzdělávání učitelů při Masarykově univerzitě.
Při výchově matematicky talentovaných žáků se angažoval i mimo své povolání. Od r. 1981 byl členem dříve krajského, nyní oblastního výboru Matematické olympiády, od r. 1992 byl jeho předsedou a členem Ústředního výboru MO v České republice. Byl též členem výboru brněnské pobočky Jednoty českých matematiků a fyziků. Pracoval v komisi Jednoty, která z pověření MŠMT připravuje výstupní standardy z matematiky pro druhý stupeň základní školy a nižší třídy víceletých gymnázií. Byl vedoucím čtyřčlenného autorského kolektivu, který pro nakladatelství Prometheus připravoval učebnice matematiky pro nižší třídy víceletých gymnázií a výběrové třídy základních škol; všech 15 dosud vydaných svazků zařadilo MŠMT do seznamu učebnic pro nižší ročníky víceletých gymnázií.
Bohumil Koláčný (1982–1997)
Narodil se 12. 4. 1943 v Jívoví v okrese Žďár nad Sázavou. Absolvoval SVVŠ ve Velké Bíteši, poté na Přírodovědecké fakultě brněnské univerzity učitelskou kombinaci matematika-fyzika (1965). Svou učitelskou dráhu zahájil téhož roku na SVVŠ v Brně na Opuštěné ulici, po zrušení tohoto gymnázia přešel s několika svými kolegy r. 1970 na gymnázium na třídě Kapitána Jaroše, kde působí dodnes. Roku 1973 obhájil rigorózní práci z experimentální fyziky a obdržel titul RNDr. Řadu let úzce spolupracoval s katedrou obecné fyziky a didaktiky fyziky PřF MU, na níž externě vyučoval a deset let byl členem rigorózní komise pro obor didaktika fyziky. Pro studenty učitelství fyziky napsal skriptum Diagnostické metody ve vyučování fyzice.
Roku 1979 byl jmenován do funkce zástupce ředitele na našem gymnáziu, po odchodu ing. Skopala do důchodu r. 1982 se stal ředitelem. Jeho zásluhou byla škola zařazena r. 1984 do celostátní sítě gymnázií se zaměřením na matematiku. S kolektivem svých spolupracovníků dosáhl během několika let toho, že škola patří mezi nejlepší gymnázia v České republice.
Velkou pozornost věnoval během svého působení ve funkci ředitele péči o odpovídající materiální vybavení školy. Budova gymnázia prošla několika významnými rekonstrukcemi, má novou fasádu, moderně vybavené učebny odborných předmětů, výrazně se zlepšily podmínky pro tělovýchovné a sportovní vyžití studentů.
Velmi dobrá spolupráce dr. Koláčného s klubem absolventů a Sdružením rodičů a přátel školy vyústila ve zřízení Síně tradic gymnázia; ředitel byl rovněž jedním z iniciátorů vydávání řady publikací z historie školy pod názvem Tradice gymnázia.
Jeho odborné kvality a schopnosti koncepční, velkorysé řídící práce způsobily, že škola získala v povědomí brněnské veřejnosti vysoký kredit. Ten byl posilován i neobyčejně demokratickou a apolitickou atmosférou na škole jak mezi studenty, tak mezi členy profesorského sboru, což za minulého režimu bylo zcela výjimečné. Tak se stalo, že v bouřlivé době po listopadu 1989 nebylo jeho setrvání ve funkci ředitele gymnázia nikterak zpochybněno, v hlasování o důvěře dostal drtivou většinu hlasů. Ve funkci ředitele byl pak na jaře 1990 znovu potvrzen nezávislou konkurzní komisí.
K výrazným rysům osobností ředitelů tohoto gymnázia jistě patří i to, že se jejich aktivita neomezovala jen na náročnou řídící práci. Ani dr. Koláčný není v tomto ohledu výjimkou. Jako bývalý fotbalista působil v klubu FC BOBY Brno ve funkci místopředsedy, dlouhou dobu pracoval ve výkonném výboru Českého fotbalového svazu.
Oldřich Skopal (1971–1982)
Narodil se 2. ledna 1922 v Hovoranech na Hodonínsku, kde absolvoval obecnou a měšťanskou školu. Z ní přestoupil v roce 1935 do sekundy reálného gymnázia v Hodoníně. Studia zde ukončil maturitou roku 1942. Po maturitě pracoval krátce jako úředník v Třebíči, poté byl totálně nasazen jako soustružník ve Vídni. V listopadu 1944 uprchl a až do konce války se skrýval doma. Ve školním roce 1945/46 absolvoval studium na učitelském ústavu v Kroměříži. Poté učil na různých školách 1. stupně v okrese Hodonín. Od roku 1950, kdy složil zkoušku způsobilosti pro vyučování na tehdejších tzv. středních školách pro obor M‑F-Ch-Bi, učil v Hovoranech, v letech 1953–1957 byl ředitelem tehdejší osmileté střední školy v Čejkovicích. Od roku 1953 studoval při zaměstnání na Stavební fakultě VUT v Brně obor dopravní stavby, studium ukončil s vyznamenáním v roce 1959.
Na naše gymnázium poprvé nastoupil jako profesor matematiky, fyziky a deskriptivní geometrie ve školním roce 1957/58, roku 1961 byl přeložen na SVVŠ Elgartova v Husovicích. Od 1. září 1965 zde vykonával funkci zástupce ředitele. Mezitím vystudoval při zaměstnání a s vyznamenáním druhou vysokou školu — Přírodovědeckou fakultu UJEP, obor M‑F (1960–1965). Na náš ústav se vrátil začátkem roku 1971. Od 1. 2. 1971 byl jmenován do funkce ředitele gymnázia na tř. Kpt. Jaroše. V ní setrval až do svého odchodu do důchodu dne 31. 7. 1982.
Pod jeho vedením přečkalo gymnázium s minimálními úhonami složité období 70. let a počalo úspěšně navazovat na tradici prestižní školy, násilně přervanou v 50. letech. Významným způsobem se zasloužil o matematické talenty z celého tehdejšího Jihomoravského kraje jako dlouholetý dobrovolný pracovník nejprve v krajském (od roku 1960 dodnes), poté i v celostátním výboru Matematické olympiády (1974–1992). Sedmadvacet let též externě vyučoval na katedře matematiky Elektrotechnické fakulty VUT. Byl více než dvacet let výraznou osobností v brněnském školství, mužem s udivující šíří znalostí v různých oborech — od „jeho“ matematiky a fyziky přes latinu, historii, etnografii až ke koníčku nejvěrnějšímu — vinařství.
Jaromír Hališka (1969–1970)
Narodil se 14. 2. 1931 v Opavě, maturoval r. 1950 na pedagogickém gymnáziu v Ostravě. Absolvoval Vyšší pedagogickou školu v Brně, obor biologie-zeměpis. V průběhu svého působení v brněnském školství v 60. letech vystudoval obory pedagogika-občanská nauka na Filozofické fakultě UJEP v Brně, kde také získal titul PhDr.
S naším gymnáziem se dostal do styku roku 1960/61 jako učitel tehdejší II. jedenáctileté střední školy na tř. Kpt. Jaroše. V nové devítileté škole, zřizované v téže budově od podzimu 1961, se stal ředitelem. Pod patronací ústavů ČSAV vznikla zde od 6. třídy výběrová experimentální matematicko-fyzikální škola, která dosáhla úrovně nižšího gymnázia vysoké kvality. Díky pochopení ředitele Hališky pro plány výboru absolventů a bývalých profesorů gymnázia se podařilo roku 1967 provést v budově na tř. Kpt. Jaroše velkolepé oslavy 100. výročí vzniku prvního českého gymnázia v Brně a získat příslib ministerstva školství, že v historické budově školy bude obnoveno gymnázium. K tomu došlo 1. září 1969. Řízením obnoveného gymnázia byl pověřen Jaromír Hališka. Této funkce byl po politických prověrkách v únoru 1970 zbaven a po krátkém působení ve funkci zástupce ředitele musel ze školy odejít. Od roku 1972 učil trvale na střední zdravotnické škole v Brně.
Josef Veselý (1952–1961)
Rodák z Mirošova na Vysočině, kde se narodil v roce 1905. Začal za první světové války studovat na brněnském gymnáziu, které ukončil v roce 1924. Po studiích na Filozofické fakultě MU v Brně (obor dějepis-zeměpis) působil na několika moravských středních školách. Jako funkcionář Katolického skautu se zapojil v roce 1939 do protinacistického odboje. Jeho činnost byla odhalena a Josef Veselý strávil dlouhá léta v koncentračním táboře v Sachsenhausenu-Oranienburgu. Po válce, v jejímž průběhu přijímal nový světový názor, se zapojil opět do školské služby. Před příchodem na Gymnázium dr. Zdeňka Nejedlého, do něhož byly začleněny i třídy zrušeného Gymnázia dr. Josefa Kudely, působil jako ředitel dělnické přípravky v Lomnici u Tišnova. Stal se ředitelem gymnázia v době, kdy se chystalo zrušení tohoto typu střední školy. Jeho činnost z let 1952–1961 je popsána v historickém přehledu vývoje gymnázia 1945–1961. Ve funkci ředitele pokračoval Veselý i na SVVŠ v Husovicích do roku 1965. Zemřel v roce 1983.
Ivan Ščaděj (1951–1952)
Narodil se 13. 3. 1922 v Lipči v bývalé Podkarpatské Rusi. Za války vstoupil na půdě Sovětského svazu do čs. armádního sboru, s nímž přišel na Moravu. V Brně vykonal roku 1945 maturitní zkoušku a na Filozofické fakultě MU začal studovat obory ruština a filozofie (1945–1948). Od roku 1948 učil na středních školách a v únoru 1951 převzal funkci ředitele gymnázia s úkolem urychlit přeměnu tradiční humanitní střední školy v socialistickou instituci zvýšenou politickovýchovnou prací, aktivizací studentů v rámci ČSM, rozvíjením patronátních družeb apod.
Na podzim 1952 přešel na Pedagogickou fakultu MU v Brně. Téhož roku získal hodnost PhDr. na základě dizertace ze sovětské literatury. Na pedagogické fakultě (jmenován docentem roku 1970) působil až do odchodu do důchodu. Je autorem nebo spoluautorem několika skript a učebnic ruské a sovětské literatury.
Ivan Ščaděj zemřel v dubnu 2005.
František Švanda (1948–1951)
Byl rodákem z Daňkovic. Školní vzdělání získal na reálce a po složení doplňovací maturity z latiny a řečtiny na Filozofické fakultě, kde absolvoval obory dějepis a zeměpis. Za první světové války byl tři roky legionářem. Od roku 1923 byl suplentem, 4. 7. 1924 obdržel zatímní profesuru a 1. 9. 1926 definitivu. Za okupace byl zatčen a vězněn čtyři a půl roku ve Vratislavi, v Berlíně a v Bayreuthu. Po válce byl 1. 9. 1945 jmenován správcem městského dívčího gymnázia v Brně, kde působil až do příchodu na naše gymnázium. Byl činný literárně i osvětově. Na gymnázium nastoupil až 15. dubna 1948, i když jmenován byl již od 1. dubna. Stal se zatímním správcem a dosavadní správce školy prof. Hladký převzal funkci administrativního tajemníka. Teprve v dubnu 1949 přišlo jmenování prof. Švandy ředitelem v I. platovém stupni, a to s platností od 1. 4. 1947(!). Po prověrce politické situace na škole, provedené na podzim 1950 vyššími politickými orgány, byl ředitel Švanda počátkem února 1951 dán náhle na odpočinek.
Josef Hladký (1946–1948)
Narodil se 1. září 1888 v Nevojicích. Byl absolventem Slovanského gymnázia (1908) a později studoval na Filozofické fakultě Karlovy univerzity (1908–1912) obory latina, řečtina a čeština. Ve školní službě byl od roku 1915 jako suplent na škole v Kyjově. V srpnu 1916 byl povolán do armády, odkud se vrátil v listopadu 1918. Přinesl si TBC, ale přesto se v nové republice zapojil do činnosti Sokola. Na konci 20. a ve 30. letech působil na gymnáziích v Uherském Hradišti, Nitře, Levicích (1929–1930) a Strážnici (1930–1935). 1. září 1935 přišel již jako definitivní profesor na České státní gymnázium do Brna. Roku 1937 byl jmenován výpomocnou silou ředitelskou a byl k ruce řediteli Kudelovi. Za války měl kvůli chorobě snížený úvazek, ale hned po válce se vrhl s elánem do práce. Za správce Kahudy vypomáhal s administrativou a po jeho odchodu byl od 1. 5. 1946 jmenován zatímním správcem ústavu. Za jeho ředitelování proběhly v listopadu 1947 „neokázalé, ale důstojné“ oslavy 80. výročí existence gymnázia. Když byl v roce 1947 konečně vypsán konkurz na místo ředitele školy, navrhli jej profesoři ústavu na první místo. Překvapivě však vyhrál kandidát z druhého pořadí prof. Švanda. Prof. Hladký zůstal administrativním tajemníkem a o prázdninách 1949 byl penzionován.
František Kahuda (1945–1946)
Nastoupil po studiích jako mladý zatímní profesor od září 1937 na náš ústav, kde potom vyučoval matematiku a fyziku devět let, do 30. 4. 1946. Patřil k přísným a pracovitým matematikům a byl vždy korektním a spravedlivým profesorem, který se myšlenkově přiřadil k tendencím ušlechtilého ředitele Kudely. 6. 6. 1945 byl Zemským národním výborem jmenován do funkce prozatímního správce ústavu.
Vedl ústav do 30. 4. 1946, kdy odešel jako vedoucí oddělení gymnazií do pražského Výzkumného ústavu pedagogického a v letech 1948–1949 pracoval v téže funkci na ministerstvu školství. Nato (1949–1952) byl docentem na pedagogické fakultě Karlovy univerzity, v letech 1952–1953 byl vedoucím odboru univerzit na ministerstvu školství, v roce 1954 se stal 1. náměstkem ministra školství. V letech 1954–1963 byl ministrem školství a 1963–1967 opět 1. náměstkem ministra školství. Poté (1967–1970) přednášel jako univerzitní profesor ekonomii a sociologii na Vysoké škole ekonomické, byl i profesorem na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity a ředitelem Laboratoře sociálního výzkumu mládeže a výchovného poradenství. Naposledy působil v době od roku 1970 do roku 1986 jako ředitel Psychoenergetické laboratoře Fakulty chemického inženýrství VŠCHT v Praze.
Kromě zásluh, které si Kahuda získal při poválečném budování ústavu, přispěl později v letech 1965–1969 k obnovení výuky na zrušeném gymnáziu. V roce 1965 a 1966 se vedení Výboru pro oslavy 100. výročí založení gymnázia obrátilo na prof. Kahudu, tehdy 1. náměstka ministra školství v Praze. Našlo u něho nejen dveře otevřené, ale i plné pochopení a podporu gymnaziálním tradicím i snahám o obnovení gymnázia.
Prof. RNDr. a PaedDr. František Kahuda, CSc., zemřel dne 12. 2. 1987.
Karel Viceník (1941–1945)
Na gymnázium přišel roku 1937. Poté, co byl v září 1941 jako legionář penzionován dr. Hugo Sáňka, stal se zástupcem ředitele a nakonec zatímním správcem ústavu. Jemu připadl nelehký úkol provést školu dobou protektorátu a germanizace. Od ledna 1942 byla budova gymnázia zabrána německou armádou a vyučovalo se zcela nouzově na gymnáziu v Král. Poli a v budově na Janáčkově nám. V roce 1945 byl podobně jako jiní ředitelé suspendován a po vyšetřování, při němž se ukázalo, že jednal pod hrubým nátlakem, penzionován.
Josef Kudela (1937–1941)
Narodil se 27. 5. 1886 v Horní Lhotě ve Slezsku. Absolvoval gymnázium v Opavě. Studoval na Karlově univerzitě, po jejím ukončení se stal postupně profesorem v Ostravě, Přerově, Orlové, Kyjově a Strážnici. Jeho pedagogickou činnost přerušila válka, do které byl povolán 1. 2. 1915 a brzy poslán na ruskou frontu. 23. 9. u Lucku přešel dobrovolně k nepříteli. V legiích se nakonec stal správcem informačně-osvětového odboru čs. vojenské správy na Sibiři se sídlem v Irkutsku. Obdržel hodnost majora, přičemž jeho postavení odpovídalo funkci jakéhosi ministra pro kulturu a informace. Za svoje působení obdržel Řád Sokola za zásluhy. Do Brna přišel po ukončení služby v armádě a stal se řádným profesorem na reálném gymnáziu. Roku 1922 přešel na klasické gymnázium, kde přednášel latinu a řečtinu (v nižších ročnících i češtinu a němčinu). Vedle toho byl významným legionářským publicistou a historikem. Když se v roce 1937 stal ředitelem, zavládl v ústavu nový duch. Kudela byl jako ředitel organizačně schopný, energický a duševně mladý. Zdůrazňoval lásku k národu a vlasti, obohacoval výuku mimoškolními iniciativami. Jeho rozmach byl přerušen mnichovskými událostmi a následnou okupací. Kudela si na počátku školního roku 1939/40 vzal zdravotní dovolenou a zastupoval jej Hugo Sáňka. V roce 1941 byl zatčen a zahynul 23. 3. 1942 v Osvětimi. Na jeho paměť bylo roku 1946 gymnázium přejmenováno na Kudelovo a neslo tento název do roku 1952.
Bohdan Vahala (1929–1936)
Ředitelem byl jmenován roku 1929 po penzionování ředitele Vališe. Jeho jmenování se stalo politickým sporem mezi dvěma koaličními stranami. Debata se přenesla dokonce i do novin. Proti němu vystupoval sociální demokrat prof. Jan Kamenář. Vytýkal Vahalovi jeho příslušnost k lidové straně, ten ji však později jako ředitel nijak neprojevoval. Byl to klidný, pracovitý filolog, povahově ukázněný. Na gymnáziu působil již od roku 1909, kdy sem přešel z brněnského německého gymnázia. Jeho největší zásluhou byla nadstavba budovy o třetí poschodí a její úprava; tehdy zmizela aula s kaplí. Ve třídách bylo zavedeno elektrické osvětlení a místní rozhlas. Žáci se s ním rozloučili 21. 12. 1936.
Ignác Vališ (1924–1929)
Byl rodákem z jižních Čech. Narodil se 20. 7. 1861 v Matějovsi. Vystudoval gymnázium v Jindřichově Hradci a pak se vydal do Prahy. Zde absolvoval učitelská studia na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Roku 1893 nastoupil jako suplent na české matiční gymnázium v Opavě, roku 1896 odtud přešel na české gymnázium v Brně. V letech 1899–1907 byl profesorem gymnázia ve Valašském Meziříčí, odkud se vrátil do Brna. Po odchodu ředitele Kameníčka do důchodu převzal dne 1. ledna 1924 vedení školy. Za jeho působení se mnoho péče věnovalo opravě budovy, přístavbě tělocvičny a dalším nutným úpravám. Jako nadšený včelař dával studentům za vzor včely a jejich organizaci. V roce 1927 oslavil ústav velkolepě 60 let své existence. Brzy na to, v roce 1929, odešel prof. Vališ do penze.
František Kameníček (1907–1923)
Narodil se 7. 12. 1856 v Chvalkovicích na Moravě. Byl absolventem Slovanského gymnázia v Brně (1877) a pak studoval historii na Filozofické fakultě Karlovy univerzity. Roku 1883 byl promován doktorem historie. Jako profesor působil na českém ženském ústavu učitelském v Praze a posléze na české reálce v Brně. Roku 1893 se vrátil na své gymnázium jako profesor historie a v roce 1906 zastupoval nemocného ředitele Tůmu. Dne 3. února 1907 se stal ředitelem školy a působil na ní až do 1. října 1923. Jako ředitel patřil k nejlepším. Byl energický, rozvážný i elegantní reprezentant ústavu. Měl také autoritu vědeckou, neboť byl členem České akademie, Královské společnosti nauk, mimořádným profesorem na brněnské technice, předsedou Moravského muzejního spolku. Publikoval řadu odborných historických prací. Měsíc po svém jmenování ředitelem se stal i členem zemské školní rady, což neobyčejně posílilo jeho vliv při rozhodování o osudech školy. Podařilo se mu opět doplnit profesorský sbor o kvalitní odborníky. Provedl ústav úskalími první světové války a dovedl jej do osvobozené republiky. Když v roce 1923 odešel na odpočinek, mohl být spokojen. Zemřel v Praze 23. března 1930.
Jan Tůma (1894–1906)
Narodil se 16. 11. 1846 v Benešově a vystudoval na piaristickém gymnáziu v Praze. Vstoupil do arcibiskupského kněžského semináře, ale brzy odešel na filozofickou fakultu, kde vystudoval klasickou filologii a češtinu. V letech 1870–1873 a 1875–1886 působil jako suplent a později jako profesor na gymnáziu v Klatovech. Stal se tam známým jako národní buditel, vlastenec v kollárovském duchu. Přispíval od mládí do studentských časopisů, vydal epickou báseň Jaroslav, sbírku básní a celou řadu statí o Rukopisech, jejichž byl obhájcem. Mezitím pobyl krátce i na II. reálném gymnáziu v Praze. Roku 1886 byl ustanoven ředitelem matičního nižšího gymnázia v Uherském Hradišti. Dne 11. září 1894 byl jmenován ředitelem Prvního českého gymnázia v Brně. Jako ředitel měl štěstí na dobrý pedagogický kolektiv. Rád řečnil, na ústavu zavedl vzornou úřední agendu a stal se slavným jako nejobratnější z ředitelů. Ke konci své služby onemocněl a zastupoval jej prof. Alois Vlk a posléze budoucí ředitel ústavu dr. František Kameníček. Na odpočinek odešel ředitel Tůma 29. října 1906. Zemřel 6. 6. 1910 v Brně a byl pochován na Ústředním hřbitově.
František Holub (1888–1894)
Narodil se 11.ledna 1833 v Knínicích. Studoval na univerzitě ve Vídni a pak byl profesorem latiny a řečtiny na německých ústavech v Opavě, Břežanech a Černovicích v Bukovině, odkud přišel na německé gymnázium v Brně. Roku 1868, tedy v druhém roce trvání, byl ustanoven profesorem na Slovanském gymnáziu v Brně. „Povahy byl velmi tiché, ostýchavé, která nemiluje veřejnosti. Více šeptal než mluvil, pokyny rukou a tváře naznačil více než mnohý učitel výmluvností.“ Ředitelem se stal po krátké době správcovství ústavu 30. 7. 1889 na místo K. Wittka, který odešel do penze. Sám jej následoval 14. června 1894. Krátká doba jeho funkce ústav výrazněji nepoznamenala, navíc byl po celou dobu nemocen. Zemřel v Bystrém u Poličky 14. dubna 1916 a byl pochován na tamním hřbitově. Protože byla válka, dozvěděli se o jeho smrti na ústavu až se zpožděním.
Karel Wittek (1867–1888)
Narodil se 21. ledna 1824 v Rousínově u Slavkova. V letech 1836–1844 studoval na gymnáziu a filozofickém ústavě v Brně a pak dva roky práva na vídeňské univerzitě. Jeho velkým dobrodincem byl tehdy Frant. Sušil. Stal se vychovatelem, potom vstoupil do filologického semináře vídeňské univerzity, kde studoval klasickou filologii. R. 1850 suploval na brněnském německém gymnáziu a po roce odešel do Vídně vykonat státní zkoušky. Od r. 1852–1856 byl profesorem na katolickém gymnáziu v Těšíně, odkud odešel na německé gymnázium v Brně, kde zůstal do založení českého gymnázia. 22. července 1867 byl slavnostně ustaven ředitelem nově založeného c. k. Slovanského gymnázia. Jako první ředitel musel řešit celou řadu úkolů. Školu však provedl pevnou rukou přes těžké začátky a vybudoval jí dobrou pozici. Byl pravým vládcem gymnázia, „byl energický, řízný charakter, výtečný organizátor, který šel vždy rovnou cestou a získal si v ústavě tomto o české střední školství velké zásluhy.“ Roku 1870 se stal členem zemské školní rady. Zemřel 7. 10. 1902 v Brně a byl pochován na Ústředním hřbitově.